Ženy, válka a fotoaparát

Už dlouho jsem sem nedávala žádné zajímavé fotografie. Dneska jsem se rozhodla ukázat vám fotografku Christine Spengler, která se věnuje focení válečných oblastí. Z jiných fotek co jsem se dávala, se může zdát, že preferuji spíše stylizované fotografie, takže tenhle výběr možná překvapí. Já mám dokumentární fotky hodně ráda, ale najde se jen málo fotografů, kteří se mi jimi trefí do vkusu. A zvlášť to platí pro válečné fotografie, kterým se občas i vyhýbám. Ovšem Christine Spegler je dokonalá, její fotky jsou hrozně citlivé a osobité. Taková dokumentání fotografie mám přesně ráda. Christine se věnuje focení ve válečných oblastech už od sedmdesátých let, takže toho nafotia už spoustu ve velmi rozdílých místech. Vybratjen pár fotografií byla vážně náročné.

 

Růžová a feminismus

Tohle bude článek o mojí nejoblíbenější bloggerce a feministcké aktivistce Angeline.

Narazila jsem na na úplně náhodou na tumbleru, začala ji sledovat a čím déle ji sleduji, tím ji mám radši. Nejenom že její feministické názory jsou mi extrémně blízké (ono se často zapomíná na to, že ženy které se hlásí k feminismu mají často naprosto odlišnou představu o tom, co to feminismus znamená a třeba pro mě bylo docela problematické najít nějaký směr či osoby, se kterými bych se mohla ztotožnit). Angeline hodně mluví o tom, že celý feminismus by měl být hlavně o volbě, že není nic antifeministického na tom, když žena odmítne kariéru nebo tak, ale všechno by to měla být svobodná volba. A taky že rovnost neznamená stejnost a všechny různé podoby mužství a ženství by měly být stejně přijímané. S tím se ztotožňuji. Navíc má ještě ke všemu úplně super vkus a taky miluje růžovou.

Angelina používá přezdívku Albin Wonderland a živí se jako modelka a ilustrátorka. Na jejím blogu si můžete všimnout, že je hodně ovlivňována popkulturními vlivy. Má ráda marvelovské komiksy, Disney pohádky, My Little Pony, Sailor Moon a takové tyto věci. Hrozně mě na ní baví, že je šíleným způsobem infantilní, ale má zároveň velmi rozumné názory, je chytrá a schopná (ano ženskost, roztomilost, zájem o vzhled a touha být opatrována neznamená neschopná, slabá, hloupá, bez zájmu o kariéru, bez vlastního názoru...jsem ráda, že konečně se objevila žena, která tohle reprezentuje a zároveň se nebojí o sobě říct, že je feministka). A taky je roztomile vtipná. Dělá videa na youtube, kde dělá různé review, make-up tutorialy a taky mluví o ženách a tak. Teď vám pustím své nejoblíbenější video (Albin, kde jsi byla, když jsem byla v pubertě? :-D)

Plus má ještě naprosto dokonalý styl, je tam vidět inspirace retrem, ale i japonskou módou jako lolita a gyaru. Dohromady je to naprosto dokonalé. To se mi líbí, že vždycky když najedu na její blog, tak najdu něco, co se mi hrozně líbí. Nejenom její feministické posty, ale má i stejný smysl pro humor, stejný vkus a slabost pro šílené roztomilosti. A její vlasy. Miluji její vlasy. A chci její kabelku, protože je dokonalá.

Každopádně, jestli vás zaujala, tak tady jsou její stránky - AlbinWonderland - jsou tam potom odkazy i na její youtube, twitter a další stránky. 

Chanuka, Vánoce a tak

Když už jsem sem dávala fotky ohledně pečení vánočního cukroví, tak jsem se rozhodla vyhrabat fotku chanukového jídla. Tento rok jsem slavila chanuku se svojí nejlepší kamarádkou a bylo to skvělé.

Poslední dny mě ale naprosto zaplňují Vánoce. Nejvíc času jsem strávila nakupováním dárků pro svoji jedenáctiletou neteř, jelikož mě celá rodina určila za odbornici na holčičí záležitosti, takže vždycky dostanu spoustu peněz od všech příbuzných a jdu nakupovat pro ni dárky. Ne že by mě to úplně vadilo, já ráda nakupuji věci pro mladé slečny, můj vkus se v některých věcech zasekl možná i před jedenáctým rokem, takže mi to nedělá problém. Ale vánoční davy jsou peklo.
Po několika letech se taky těším na Silvestra, protože pojedu za kamarádkou do Prahy a budeme chodit po asijských restauracích a po výstavách.

"Doktor." "Doktor...kdo?" "Jenom doktor."

Tak tenhle článek je sice zařazen v rubrice filmy, ale půjde o můj oblíbený seriál. Objevila jsem ho teda teprve nedávno, ale naprosto jsem mu propadla. Jedná se o výbornou britskou sérii Doctor Who. První verze se začala objevovat na televizních obrazovkách už někdy v šedesátých letech, ale mezi fanoušky je oblíbenější a rozšířenější znovu obnovený seriál v roce 2005.
Když to vezmu velmi ve zkratce, tak hlavní postava je muž, který si říká Doktor, který pochází z planety Gallifrey, cestuje časem a prostorem (jeho vesmírná loď má podobu policejní budky s padesátých let a jmenuje se Tardis) a ochraňuje lidskou rasu před mimozemšťany, kteří ji chtějí zničit. Nemůže umřít, ale vždycky když skončí jeho čas, tak zregeneruje a stane se z něj úplně jiný člověk. Celý seriál se žánrově pohybuje někde mezi pohádkou, hororem, nacionalistickým velebením Anglie, scifi, komedií a drama ve stylu Shakespeara. A je to dokonalé.
Já zatím viděla sérii s devátým a desátým doktorem a tak hrozně moc jsem se zamilovala do desátého doktora, že prostě odmítám se začít dívat na série s jedenáctým, protože desátý je dokonalý a nejlepší a nepřekonatelný (ano trochu jsem se platonicky zamilovala...budu se krotit). Ale asi bych je měla brzo shlédnout, protože se chystají díly s dvanáctým doktorem, kterého bude hrát můj oblíbený herec a jsem na něj zvědavá. Asi o doktorovi bude víc článků, dneska jen krátce o mém oblíbeném doktorovi a jeho doprovodu.

Nejoblíbenější doktor
Ehm....tak to je asi jasné.  Desátý.

 

Protože je hrozně charismatický, vtipný, lidský, geniální, citlivý, excentrický, šílený, odvážný, démonický a sexy.A samozřejmě hlavně výborně zahraný, protože David Tennant je skvělý herec.
Tady je velmi dramatické video (možná víc dramatické než celý seriál), kde je úžasnost desátého doktora v celé jeho kráse.

Nejoblíbenější společník
Donna Noble

Doktor většinou necestuje sám, ale má různé lidské společníky. Tím nejlepším, nejvtipnějším a nejsvéráznějším byla rozhodně Donna. Donna, původně sekretářka, byla nejvíce drzá, vtipná a osobitá postava. Doktora doplňovala svým selským rozumem a přízemnosti. Na druhou stranu byla taky velmi lidská a citlivá. Taky to byla jediná dívka, která s ním cestovala a nezamilovala se do něho. I tak ale mezi nimi byla výborná "sourozenecká chemie". Navíc ji hrála Catherie Tate, což je vynikající britská komička a její show jsem na youtube sledovala ještě před Doctorem Who. I k Donně přikládám video, ale tentokrát vtipné, rychlé a zábavné. Takové jaké se k ní hodí.

Dívka ze skříně

Dívka ze skříně je krásný polský film, který jsem viděla toto léto na filmovém festivalu Letní filmová škola v Uherském Hradišti (což je můj nejoblíbenější filmový festival ze všech a tento rok na něj pojedu už posedmé). A naprosto jsem si ho zamilovala a hned se zařadil mezi jeden z mých nejoblíbenějších filmů.

Je to příběh o mladém ajťákovi Jackovi, který žije na příšerném postkomunitickém sídlišti v bytě se  svým autistickým bratrem Tonkem. Naproti v bytě bydlí Magda, která je extrémně asociální, pravidelně se pokouší o sebevraždy a většinu času tráví zhulená ve skříni, která představuje její imaginární svět. Jednoho dne nemá Jacek, kam dát svého bratra, tak přemluví Magdu, jestli by ho u sebe mohla nechat. A ti dva najednou zjistí, že jeho autistický a její asociální svět jsou velmi blízké a zahájí zvláštní ale silné přátelství.

Příběh je to velmi zvláštní. Na jednu stranu je hodně smutný, snový a melancholický, ale taky je hodně hřejivý, plný černého humoru a zvláštních postaviček. Krásně se režisérovi podařilo vykreslit vnitřní svět jak Magdy tak Tonka a vyšel z toho velmi křehký a lidský film. Já jsem si hodně oblíbila postavu Jacka, který bratra hrozně miluje a obětuje mu veškerý čas, zároveň je to ale velmi excentrická postava s opravdu svérázným smyslem pro humor. Taky mě zaujalo, že se jedná o debut a o to režiséra, který si říka Bodo Kox. Jsem zvědavá na jeho další tvorbu.

Princ a princezna ledu

Jsem veliká fanynka krasobruslení. Jinak se o sport víceméně vůbec nezajímám a neznám asi ani jednoho známého českého sportovce, ale jakmile začne sezóna krasobruslení, tak ožívám. A prožívám to opravdu velmi náruživě, fandím, hádám se s porotci, osočuji moderátory, propadám momentům zoufalství a radosti. Pravidelně sleduji všechny přenosy evropského i světového šampionátu (sledovat Grand Prix a všechny ostatní soutěže, bohužel nemám čas). Své favority si ale nevybírám na základě národnosti (za což jsem momentálně rád,a protože ty kotrmelce, co naši krasobruslaři momentálně vyvádí, by mě už asi připravili o nervy), ale prostě na základě sympatií a nějakého kouzla. Vzhledem k tomu, že brzo bude zimní olympiáda, tak o krasobruslení asi budu psát hodně.
Mojí nejoblíbenější disciplínou jsou a vždycky byly tance na ledě a tam mám momentálně dva favority. Dneska jsem se rozhodla, že napíšu o tom mladším, který je teprve na začátku své kariéry.
je to ruský pár Elena Ilinykh a Nikita Katsalapov.

Přijdou mi hrozně elegantní, ale přitom plní života a energičtí. Nedávno jsem se taky dočetla, že jejich největším vzorem je můj další velmi oblíbený pár, takže se to tam asi odráží. Poprvé jsem si jich všimla na Evropském šampionátu 2012, kde totálně pokazili krátkou jízdu a potom zajeli naprosto fenomenální volný program a skončili třetí. Tenhle volný program dodnes patří k mému nejoblíbenějšímu od nich, i když dnes už jezdí technicky mnohem lepší programy, tak tenhle má pro mě zatím největší drajv a emociálnost.
Tady je, tanec začíná asi tak od první minuty.

Na evropské úrovni se už začínají umisťovat na výherních pozicích (i když zatím jen druhé a třetí místa), ve světovém měřítku bývají většinou pátí. Já si ale myslím, že mají obrovský potenciál a mně ze všech mladých párů přijdou nejzajímavější. No uvidímě co předvedou na olympiádě. Já jsem si zatím jejich letošní programy nepouštěla, nechávám se překvapit až na olympiádu.

Vánoční cukroví

Mám hrozně ráda Vánoce. Sice jsem židovka, ale Vánoce slavím pořád a ráda. Můj otec je křesťan (husita, to mi přijde hrozně vtipné) a máma ani nikdo z židovské části rodiny nejsou praktikující a víceméně se k židovství vůbec nehlásí, takže se u nás vždy slavily klasické české křesťanské svátky. A Vánoce jsem jako malá milovala, žádný svátek jsem tak neuvěřitelně neprožívala. To tajemné kouzlo Vánoc mě oslovuje dodnes a navíc podle mě dneska Vánoce pro většinu lidí už stejně postrádají ten náboženský kontext. Pro mě je to tradiční český svátek a hlavně rodinný (a navíc mám teď svátky dva - chanuku, která má pro mě ten náboženský význam a je to spíš oslava s přáteli a Vánoce - které jsou pro mě spojené s rodinou). No abych se dostala k pointě, tak celý víkend jsem strávila pečením vánočního cukroví. Byla jsem na to sama, protože máma ani táta se vaření ani pečení nikdy nevěnovali (a každý rok se cukroví kupovalo). Mě ale pečení a vaření hrozně baví, tak jsem se rozhodla, že se do toho pustím. Protože mám ale teď doma super úžasný foťák z fakulty, na která natáčím, tak mě teď láka všechno fotit, tak jsem si to i nafotila. Každopádně to ale bylo trochu problematické, protože sama péct a i si to u toho fotit, není moc snadné, tak jsem to za chvíli vzdala.

Anglická femme fatale

Mám moc ráda burlesku. Samozřejmě jsem se k ní dostala velmi typicky přes Ditu von Teese a zamilovala jsem se do ní. Vizuálně se v ní spojuje spousta věcí, co mám ráda - nádherné velmi zdobené kostýmy (skládající se z šperků, korzetů, podvazků a jiných věcí), nádherné ženy (zastávám teorii, že každé ženě sluší vintage stylizace), kabaret (jestli něco naprosto zbožňuji, tak je to kabaret 30/40 let, burleska se k tomu úpkně nevztahuje, ale je tím šmrcnutá) a většinou i dobrá hudba. Navíc teď se burlesce věnuji i ve své tvorbě.

A mojí nejoblíbenější burleskou je angličanka Eliza Delite. Zatím mě ze všech tanečnic burlesky, které jsem viděla, zaujala nejvíc. Dokonce jsem ji i viděla vystupovat naživo v rámci festivalu Bohemian Burlesque. Ona působí hrozně panenkovsky a nevinně a přitom je v ní vidět ale takový malý kokektní ďábel a náboj erotična, to se mi hrozně líbí. Navíc opravdu působí jako z jiné doby.

Ona je velmi populární, vyhrála i londýnskou soutěž a má vlastní show ElectroTease. Já nejvíc miluji její vystoupení Like a prayer. Její kostým je vyrobený podle středověkých vypodobenin panenky Marie a tančí na houslový cover písně Like a prayer. Má to ohromnou atmosféru a velmi to na mě zapůsobilo.  Kostým, co tam má je taky naprosto dokonalý a její taneční vystoupení mi taky přijde dokonalé. I její další vystoupení se mi líbí, ale tohle je to kvůli kterému je moje jednička. Bohužel u nějakých jejich vystoupení se mi stává, že mě umí nudit.
Tady si ho můžete pustit.

Ona není moc typ burlesky, co by s publikem flirtoval, ale spíš má takovou auru nedotknutelnosti a dokonalosti. To většinou nedopadá moc dobře, protože potom postrádají ty vystoupení zábavnost a erotický náboj, ale Elize to v tomto vystoupení vyšlo dokonale.

Natáčení, malování na nahé tělo a sladkosti

Dneska jsem celý den věnovala natáčení a zároveň jsem si splnila svůj veliký natáčecí sen. Tím je natáčet bodypainting. Teď na vysoké jsem se ale seznámila s kamarádkou, která se mu věnuje a tak jsem ji přemluvila, abych s ní mohla natočit jedno sezení a hrozně jsem si to užila. Mám plno krásných obrovských detailů štětce, jak jezdí po kůži a je to krásné. Použiju to jako shot do předmětu videožurnalistika. Zítra to budu stříhat, tak snad mé nadšení neopadne. A v pátek si splním svůj další natáčecí sen. Jej!
A taky kromě vizuálního potěšení, jsem si dnes dopřála i sladké potěšení. Mám hrozně ráda macarons, největší hispter sladkost v Brně :-D. A dnes jsem přišla na nové místo, kde je prodávají. Dala jsem si vanilkové, višňové a potom ne moc dobré chilli s čokoládou (no, vzhledem k tomu že nesnáším pálivé, tak to asi nebyl moc dobrý nápad).

 

A když už jsem u toho jídla, tak v úterý jsem byla se svojí spolubydlící na running sushi a bylo to taky dokonalé. Já teda klasické sushi vůbec nemusím, ale tady měli i spoustu jiného jídla, to mě potěšilo. A hlavně jsem mohla ochutnávat spoustu věcí, to mám nejradši a pro asijskou kuchyni mám hroznou slabost. 

...te´d to vypadá, že mě zajímá jen jídlo...což je možná někdy pravda :-D. 

Kouzlo opuštěných budov

Určitě jste si už všimli toho nového trendu, chodit do opuštěných budov a tam fotit. Tomuto koníčku už propadlo hodně lidí a já taky. Sice nemám žádného vhodného parťáka a sama se docela bojím, ale občas se odhodlám vydat se na průzkum. Nejvíce mě ale fascinují opuštěné místa, kde předtím někdo aktivně žil. Tím myslím, že mě moc neberou opuštěné továrny nebo kostely a tak, ale spíš domy, nemocnice, sanatoria a tak. A taky mě mnohem více baví fotografie interiérů. Tady jsou dvě sady mých oblíbených fotek z internetu, kde je vidět, co se mi na opuštěných místech nejvíc líbí.

Tohle  jsou fotky Hannah Frishberg z bývalé psychiatrické léčebny, která byla zavřena kvůli několika skandálům (brutální zahcázení s pacienty, zneužívání a podobně). Myslím, že snad na každého ty hrůzy z těch fotek úplně dýchají.

Další jsou fotky mého hodně oblíbeného fotografa Daniela Marbaixe, který se na fotky opuštěných domů specializuje a krásně z jeho fotek dýchá to, co na opuštěných domech tak miluji a to hlavně pozůstatky života. Místo, kde se už žádné lidské osudy neodehrávají, ale zůstavají tam pořád ještě ty minulé. A co se mi na jeho věch hlavně líbí, je to, že se hodně soustředí na detaily.

 

 

 

 A nakonec pár fotek od holandské fotografky Niki Feijin, na kteoru jsem narazila úplně náhodou, když jsem hledala fotky opuštěných budov a úplně jsem se do ní zamilovala. Její fotky jsou vcelku podobné fotkáma Daniela Marbaixe, taky působí tak silně stylizovaně, ale jsou takové temnější a podle mě se více pohybují už na hranici kýče.

 

Svět roztomilosti

Ano, jednoho dne přijdu do hudebního pekla. A bude se mi tam líbit.
Mám hrozně ráda korejský pop a hlavně dívčí skupiny. Z velké části je to z toho důvodu, že jsem vcelku dívčí až dětinský typ a mám ráda růžové, roztomilé a sladké věci. A to je něco, co mi v západním popu chybí.
Takže teď sem dávám svůj výběr mých momentálně nejoblíbenějších velmi (ale velmi) sladkých písniček.

Hello Venus - Do you want some tea?
Celá tahle písnička je o dívce, která se trápí, že její přítel nechce udělat první krok. Je to hrozně sladké a hloupoučké.  Navíc mi přijde velmi vtipné, jak ony zpívají o tom, že vlastně chtějí, aby se s nimi konečně vyspal (aspoň mě to z toho jasně vyplynulo) a tváří se u toho jako devítileté holčičky. Všechno samozřejmě v pastelových barvách. Tu písničku jsem ale poslouchala celé září a navíc se mi hodně líbí choreografie.

Girl´s Generation - Gee
Tak tohle je asi jasné. Jedna nejpopulárnějších k-popových písniček a první věc, kteoru jsem od SNSD slyšela. Je to neuvěřitelným způsobem chytlavé, ať už taneček nebo písnička.

Girl´s Day - Twinkle
Girl´s Day měly období, kdy dělaly velmi svérázné a dětinské videoklipy (ne že by mi úplně vadil jejich přerod, kdy v upnutých kalhotech kroutí zadkem). Samozřejmě hlavní zápletka je opět romantická, hlavní hrdinka odstraňuje z cesty všechny své konkurentky. Sice ten videoklip mě tolik nebaví, protože Minah mě docela irituje, ale písnička je výborná.

Dal Shabet - Be ambitious
Tak se vracíme ke stejné zápletce jako u prvního videoklipu (korejci asi mají nějaký problém s fyzickým kontaktem, když se to tak často objevuje v jejich videoklipech). Dívky se snaží přinutit své chlapce, aby je začaly brát jako ženy. Tentokrát ale zvolily trochu agresivnější způsob než Hello Venus a písnička je obdařena velmi duchaplným textem "Stop looking at my eyes, look at my legs..." . Za mě klip i písnička jsou jedna z nejzábavnějších věcí, které se v k-popu za tento rok objevily.

Rainbow - Sunshine
A nakonec můj poslední objev. Klip nemá vlastně asi ani žádnou zápletku, hlavně být co nejvíc roztomilý :-D. Já Rainbow jako skupinu nemám moc ráda, jejich způsob roztomilosti mi přijde moc tlačený na sílu, ale ta písnička je horší než droga.

Deštivý den

Mám hodně ráda PhotoART magazín a vždycky je to pro mě zdroj zajímavých fotografií. Teď se chci s vámi podělit o jednu věc, která mě zaujala opravdu hodně. Jedná se o fotky francouzského fotografa, který si říká Yodamanu a fotil lidi v odrazech kaluží (nebo jak to popsat). Já mám hrozně ráda vodu a velmi se mi líbí, když se s ní pracuje v umění. A tyhle fotografie jsem si zamilovala. Tady je malý výběr mých nejoblíbenějších z celé sady.

Korejka, jazz a retro

V tomhle článku se budu věnovat mojí popové korejské oblíbenkyni IU. Poslouchám ji už docela dlouho a mám ji ráda, protože má takový roztomilý a jemný styl. Její věci jsou hodně laděné muzikálově a ona má celkově takovou velmi dívčí až dětskou image, nesnaží se být za každou cenu sexy a to je docela osvěžující. Navíc mi přijde hrozně rozkošně pěkná. Taky si myslím, že je na tom pěvecky dost dobře (ale zase já jsem hudební analfabet) a i hraje na několik nástrojů.

Nedávno jí vyšlo nové album, které je trochu jazzově laděné (stále ale jsme v popu, ano :-D) a dost mě chytlo. Rozhodně je mnohem dospělejší než všechno předtím. Ke každé písničce je udělaný videoteaser, takže vám sem dám ukázky mých nejoblíbenějších písniček, abych vás nezahlcovala hromadou hudby, pokud se vám něco zalíbí, můžete dohledat. Navíc se mi i velmi líbí, jak jsou ty videa udělané, pěkně podtrhují atmosféru písničky.

Everybody has a secret (tohle je duet se členkou mojí oblíbené skupiny Brown Eyed Girls)

Wait                                

Modern Times

Taky se mi moc líbí celý koncept, který IU k tomuto albu zvolila. Je to celé laděné do retra a má to takovou zvláštně smutnou a hořkosladkou atmosféru.

 Ve stejném duchu je i videoklip k písničce The red shoes, což byl hlavní singl z alba. Ten videoklip je takový pohádkový a romantický, jak jsem u IU zvyklá a jak to mám ráda, ale tentokrát je méně muzikálový a více působí jako kousek z nějakého filmu. A IU už je více taková ženská a smyslnější.

 No a nakonec sem dám módní okýnko, protože během vystoupení nosila IU hrozně pěkné outfity.