Jsem závislá na Nutelle. Je to hrozné. Včera jsem ji koupila a za dva dny je půl balení pryč. Ale prostě...mňam, mňam.
Byla jsem na Nymfomance a byla hrozná. každopádně jsem si uvědomila, že Trierovi závidím. Ať natočí cokoliv, stejně na to půjdu, tak jako spousta dalších lidí. A ať natočí sebevětší sračku, tak se objeví skupina lidí, kteří ji budou milovat a považovat za přelomové dílo. Je to takový filmový Steve Jobs. Což ale teď nemyslím nijak hanlivě ani ironicky. Tohle je podle mě bod, do kterého by se chtěl dostat další umělec. Stát se klasikou ale ještě u toho stále aktivně tvořit. To je krásné.
Taky jsem viděla nejlepší divadlo svého života. Ale o tom nemám moc, co říct, protože to byl takový hodně pocitový zážitek.
Mám hrozně ráda Brno, když jsou prázdniny. Prázdné šaliny, prázdné kavárny, všechno je super. Tak se můžu procházet a taky objevuju teď hodně nových podniků. V Brně se teď objevilo spoustu nových útulných kaváren, kteér jsou velmi stylové, mají tam výbornou kávu, nějaké jídlo a je tam klid. Taky jsem objevila Ebisu - tradiční japonskouhospodu uprostřed Brna. Mně se na ní nejvíc líbí ten systém, že vám všechno jídlo, co jste si objednali nanosí doprostřed a každý ochutnává.

 A když už jsme u toho jídla (jo, mám hodně ráda dobré jídlo), tak jsem se rozhodla, že začnu dobře zdravěji vařit. Moje kuchyně je sice dobrá, ale velmi taková tučná - hodně másla, smetaky, knedlíků, dost smažím a taky hodně vařím sladká jídla. Ale jinak když jím venku, tak docela ráda jím zdravě, tak jsem se rozhodla inspirovat. Uvařila jsem kuřecí kousky s rýží a čínskou zeleninovou směsí, ale hlavně jsem vymyslela výbornou marinádu ze sojové omáčky, medu, kari a ještě nějakého koření a bylo to vynikající.
A moje spolubydlící mě nakazila touhle písničkou (která nepatrně vyjadřuje moji situaci :-D ) a je k ní hrozně roztomilý videoklip.

Panenky na ledě

Pokud trochu sledujete krasobruslení, tak jste si museli všimnout, že právě proběhl evropský šampionát. Já jsem ho sice bohužel nemohla sledovat kvůli zkouškovému z přímého přenosu, ale teď o víkendu jsem si pustila ze záznamu vystoupení a napadl mě nový článek.
Teď se v ženském krasobruslení objevila spousta mladinkých ruských děvčátek, které to začaly v Evropě docela válcovat. Je to podobné, jako když se objevily před časem asijské dívky, které taky začínaly v seniorských soutěžích kolem 15-16 a ihned začaly vyhrávat medaile (Mao Asado, Miki Ando a moje nejoblíbenější Kim Yuna). Ovšem tenhle ruský nápor je ještě extrémnější. Snad v každé soutěži se objeví nějaká nová. Já většinou hrozně nemám ráda, když se na těchto vrcholových šampionátech objevují malinké holčičky, protože jsou takové drobné a vypadají ještě mnohem mladší, navíc působí tak vyděšeně a nejistě...a vůbec si myslím, že s vrcholovým sportem by člověk neměl začínat jako dítě. A často tyhle děvčátka zazáří jednu/dvě sezóny (někdy i jednu dvě soutěže) a pak spadnou dolů. Proto to nechci moc podporovat. Jenže nemůžu si pomoct a začínají se mi ta děvčata vážně líbit, protože jsou výborná a zajímavá. Tady je trojka těch, které mě nejvíce zaujaly.

Elizaveta Tuktamysheva

 Bohužel osud téhle nadějné krasobruslařky začíná trochu připomínat, co jsem psala výše. Já si jí všimla na minulém evropském šampionátu, kde byla třetí a zajela naprosto fenomenální volnou jízdu. Na světě už trochu zaváhala, protože spadla při krátkém programu. Tuhle sezónu velmi pokazila, což zakončila tím, že na ruském šampionátu skončila desátá, ačkoliv před rokem ho vyhrála. Na evropský šampionát, olympiádu a na světový šampionát může tento rok zapomenout.

Já ale upřímně doufám, že je to jen nějaké zaváhání a další sezóny zase bude na výsluní. Já se totiž naprosto zamilovala do jejího stylu jízdy, který je velmi neobvyklý a snadno rozpoznatelný. Elizaveta je totiž na ledě velice vášnivá, expresivní a to mě hrozně baví. Sice není tak technicky dobrá jako další dvě krasobruslařky, o kterých budu psát, ale co se týká projevu, tak mě baví nejvíce. Je jako oheň.
Tady je moje nejoblíbenější vystoupení Elizavety (a asi i objektivně její nejlepší). Její volná jízda z evropského šampionátu z minulého roku.

Adelina Sotnikova

Další dívka, která zazářila už na minulém evropském šampionátu. Podala tam naprosto výborný výkon v krátkém programu a skončila druhá. I když na světě taky trochu zaváhala, tak je to mnohem vyrovnanější krasobruslařka. Ruský šampionát vyhrála už čtyřikrát za sebou, poprvé ve dvanácti letech. Tento rok skončila na evropě druhá a s největší pravděpodobností pojede reprezentovat Rusko do Socchi.

Musím se přiznat, že minulý rok na evropském šampionátu mě tolik nezaujala. Oproti Elizavetě mi přišla mnohem unylejší, ačkoliv byla bez pochyby technicky lepší. Každopádně tento rok mě její krátký program naprosto přesvědčil, že se mi líbí. I když je jí teprve sedmnáct, tak její krasobruslení působí mnohem vyzráleji a ženštěji. První rok působila, že má problém fyzicky ujet celou volnou jízdu a že se moc soustředí na technickou stránku a ani ji to vlastně nebaví. Teď ale získala takovou jiskru a mám z ní pocit, že si to opravdu užívá.
Tady je krátký program, který jela tento rok.

Julia Lipnitskaia

Když se tento rok objevila na evropském šampionátu tady tahle patnáctiletá holčička, co vypadá tak na sedm, tak jsem si říkala, že to snad nemyslí vážně. Pak ale zajela výborný krátký program a naprosto fenomenální volnou jízdu a vyhrála zlatou medaili. Už dříve zazářila na jiných soutěžích a byla druhá na Grand Prix. Zřejmě pojede s Adelinou tento rok také na olympiádu.

Jistěže co se týká uměleckého projevu, tak potřebuje Julia ještě trochu dospět. Ovšem z technického hlediska dosahuje naprosté světové špičky. Často bývá kritizována za to, že je moc sebevědomá a málo projevuje emoce, ale to se mi na ní líbí. Já mám ráda sebejisté krasobruslaře, u kterých netrnu hrůzou, protože jejich nervozita člověka porazí i z televizní obrazovky. A u patnáctileté dívenky je to obdivuhodné. Navíc mám pocit, že ji krasobruslení opravdu naplňuje a jde si cílevědomě za svým snem. A že není úplně bez emocí, ukazuje její reakce potom, co odjela na evropě svoji geniální volnou jízdu.
No a co jiného sem můžu dát za video než její volný program z evropského šampionátu.

Život s tancem

Dneska jsem se rozhodla se tu podělit o moje úplně první dokumentární videjko. Natáčela jsem ho před půl rokem a jednalo se o portrét brněnské skupiny, která tančí irské tance a především jejich "vedoucí". Hodně jsem se na něm naučila a ačkoliv dnes bych toho už docela dost změnila a můj natáčecí styl se dost posunul, pořád si myslím, že je to hezké video. Natáčela jsem ho jako závěrečný projekt do jednoho audiovizuálního předmětu. Dnes se mi zdá, že je tam trochu přetancováno, ale myslím, že se mi docela podařilo odrazit atmosféru, jaká v souboru vládla. Dost tomu pomohlo, že moje respondentka byla hrozně sympatická a tanečníci jsou opravdu excelentní. Ale mně se to těžko hodnotí, přece jenom je to moje dílo. Každopádně je to první věc, kterou jsem dělala a mám pocit, že se nemusím stydět to zveřejnit. Tady je.

Orange is the new black

Dneska jsem se vám zase rozhodla napsat o seriálu, který mě hodně baví. Jedná se o seriál z ženské věznice a je hodně vtipný, tak akorát melodramatický a hlavně velmi sexy.
 Hlavní postava Piper je klasická američanka ze střední třídy, která má snoubence, rozjíždí firmu s bio kosmetickými výrobky a je posedlá zdravou stravou. Jenže ji dostihne minulost, protože před osmi lety jezdila po světě se svou přítelkyní, která vedla mezinárodní drogový kartel a jendou jí pomohla převézt peníze přes hranice. A teď za to dostala 15 měsíců vězení.

Na seriálu se mi líbí, že vězení nedémonizuje, ale ani ho neidealizuje. Postavy nevypadají jako modelky, ale všechno jsou to normální ženské (ano moje feministické já se ozývá :-D ) a hlavně mají zajímavé příběhy. Piper sledujeme od prvního okamžiku a ačkoliv jsem se na začátku bála, že mě bude otravovat, protože je dost jiná než já, tak seriál má tak super scénář, že si ji oblíbíte a do konce jsem se v pár okamžicích s ní i ztotožnila.

Jak už jsem napsala, tak scénář je podle mě hlavním pozitivem tohoto seriálu. Postavy jsou uvěřitelné, dialogy nejsou křečovité, ve správných momentech pobaví, v jiných zase rozpláče, to se mi opravdu líbí. Příběh se neodehrává jen ve vězení, ale pomocí flashbacků se dozvídáme příběhy některých spoluvězenkyň i třeba bachařů.

No a protože postavy jsou taky důležitou součástí celého seriálu, tak vám napíšu o svých nejoblíbenějších.

Alex Vause
Ano, nejenom že je Piper ve vězení, ale setká se zde i se ženou, diký níž se sem dostala. Její bývalka a zároveň drogová dealerka Alex.

Tak tohle je jasné. Myslím, že do ní se zamiloval každý. I u mě se zařadila vedle Sherlocka, Třináctky z Dr.House a desátého doktora mezi seriálové postavy, které si chci vzít. Je krásná a ženská, ale zároveň takovým tím sebevědomým emancipovaným způsobem. Zároveň je chytrá, sarkastická a má nádherný hlas. Kromě toho je to vážně zajímavá postava, někdy hodně mrcha, zároveň ale docela citlivá a pobyt ve vězení nese hůř, než dává najevo. Je to takový ten typ, co je posedlý po dobrodružství a nebezpečí. Taky je ale dost veliká pragmatička, která jde zatím, co chce.

Red
Red je zkrácenina jména Galina Reznikov a má na starost vězenskou kuchyni a zároveň celé ženské vězeňské komunitě šéfuje.

Jako všechny ostatní postavy, tak i Galina je velmi rozporuplná postava. Nejdřív působí krutě  a jakmile ji nějaká vězenkyně naštve, tak ji nesmlouvavě vyloučí z kolektivu a působí jako taková vězeňká mafiánky. Každopádně později člověk pochopí, že jen tak udrží pořádek a učiní sobě i ostatním život ve vězení přijatelným. Je to taková kombinace tvrdosti a mateřkosti. Mně se na ní líbí, že je vtipná, má zdravý selský rozum a je hlavně velmi životaschopná. Její příběh je hodně smutný, i když udělala hodně chyb sama.

Miss Claudette
Žena se kterou Piper sdílí celu. Ve vězení je už dlouho a nikdo přesně neví, proč se tam dostala. Kolují o ní zvěsti, že provozuje černou magii a ve vězení je za zabití. S nikým se kromě Red nebaví.

Asi moje vůbec nejoblíbenější postava v seriálu. Je hodně přísná a umí si vytyčit pravidla zároveň ale, aspoň pro mě, má za sebou nejsmutnější příběh a vůbec se asi jedná o nejsmutnější postavu, jejíž zvraty jsem hrozně prožívala. Její osud sledujeme od té doby, co jako maldinká dívka přišla do Ameriky a má za sebou velmi tvrdý život. A nakonec i když jednala špatně, tak je to naprosto pochopitelné. Je hodně zahořklá, ale zároveň není zlá, právě naopak. Je to opravdu výborně udělaná postava.

Moje folková královna

Tak další článek. Sice bych se měla učit na hodně těžkou zkoušku, ale celý víkend mě rozčiluje podezření, že mám začínající zánět slepého střeva (což je moje největší noční můra). Teda ne že bych zvracela, měla horečku nebo šílenou bolest břicha, ale trochu mě pobolívá na špatném místě. Já jsem ale hrozný hypochondr a za poslední tři měsíce jsem si už "diagnostikovala" mononukléozu a rakovinu. Každopádně mě to znepokojuje, promáčkávám si neustále břicho a čtu všechny články o zánětu slepého střeva na internetu. Abych tolik nemusela myslet na svůj zdravotní stav, tak jsem se rozhodla, že napíšu o své další oblíbené zpěvačce. A tentokrát to kupodivu nebude nic asijského, ani to nebude žádný pop.
 Jedná se o izraelskou písničkářku Chavu Alberstein.

 

Narazilajsem na ni někdy před pěti lety a to tak, že jsem slyšela její písničku ve filmu Free Zone.  Ten film jsem viděla na Letní filmové škole a celý začíná dlouhou scénou, kde vidíme plačící Natalii Portman a k tomu hraje písnička Had Gadia, kterou nazpívala Chava. Celý ten film je docela fajn, sice má momenty, kdy sklouzává ke kýčovitosti a klišé, ale má i velmi silné a emotivní okamžiky. A jedným z nich je i ta úvodní scéna, hlavně i díky té písni. Je to variace na tradiční píseň Chad Gadya a v její úpravě se vztahuje k izraelsko-palestinským vztahům a svého času měla Chava kvůli této písni docela problémy. 

Chava se narodila v Polsku, ale s rodiči odešla do Izraele, když měla tři roky. Zpívá v hebrejštině, jidiš a v angličtině. Já mám nejradši její písně v hebrejštině, protože je to nádherný jazyk. Jidiš nemám vůbec ráda a angličtina je nuda. Nemůžu teda říct, že bych byla její úplně skalní fanynka, ale když mám náladu, tak jí dokážu poslouchat hodiny. Její písně mají hrozně zvláštní melancholickou náladu, ale zároveň jsou plné života. To se mi líbí. Moje nejoblíbenější je Secret Garden.

Fashion Wishlist

Protože teďka trávím většinu času zkouškovým, psaním seminárek a mým největším společníkem byli poslední dva dny Beck a Bauman (i když Bauman je super, jeden z mých nejoblíbenějších sociologů, protože je srozumitelný a přitom inteligentní) a nebo Trier (aneb čtyři hodiny v kině na obou dílech Nymfomanky, která byla hrozná). Nutně potřebuji něco na odreagování a co je k tomu lepší než móda?
Já mám hrozně ráda vytváření wishlistů, protože bez nich nic nenakoupím. Já se hodné ráda chodím jen tak procházet po obchodech, ale to už mě něco musí opravdu neuvěřitelně zaujmout, abych si to koupila bez rozmýšlení. Jinak si potřebuji už doma ujasnit, co si chci koupit a to v obchodech hledám. Tady je můj současný wishlist.

Černé mini šaty s bílým límečkem

Kousek, po kterém toužím už hodně dlouho. je mi vcelku jedno, jaký střih šaty budou mít, jestli úzké nebo trochu rozšířené a taky je mi jedno, jestli to bude kulatý límeček nebo košilový. Důležité je, aby šaty byly krátké, černé (bez ozdob, nanejvýš můžou být potaženy černou krajkou) a čistě bílý límeček. Zamilovala jsem si je, když je nosila moje oblíbená zpěvačka IU (o níž už jsem sem jednou psala) a hrozně je chci. Budu v nich vypadat jako sexy verze viktoriánské školačky.

Černá aktovka

Já a kabelky to je věčný boj. Mně se totiž líbí hrozně málo kabelek, většinou mám jednu, kterou nosím ke všemu. Ovšem tento trend aktovek se mi velmi zalíbil, ty a psaníčka jsou asi jediné kabelky, co se mi líbí (ale všechny psaníčka jsou moc malé, takže je jasné, co vyhrává). Žádnou pořádnou aktovku ale nemůžu sehnat. Buď jsou moc drahé nebo moc malé. Samozřejmě se mi líbí i různě vzorované aktovky (hlavně s puntíkama), ale řekla jsem si, že dokud neseženu základ černou, tak si nebudu kupovat žádnou jinou.
Momentálně jsem dospěla ke kompromisu a mám objednanou jednu z e-bay, která byla vážně levná (kolem tří stovek), není tak velká, ale je docela větší a je hlavně docela zdobená (má mašličku a tak). Není úplně to, co jsem hledala, ale je roztomilá a dívčí.

Každopádně po klasické aktovce se taky ještě pořád koukám, ráda bych si časem rozšířila sbírku.

 Vzorované punčocháče

Vzorované punčochy jsou moje nová obsese a když jsem ještě zjistila, jak je na e-bay prodávají levně, tak jsem jí propadla úplně. Tohle je už tak částečně naplněný wishlist, protože mám objednané asi čtvery, ale myslím, že jich ještě hodně časem objednám.

Cestovní hrnek na kávu

Tady tyto cestovní hrnky jsou super věc. Úplně jsem ještě nepřišla na to, jak se jim říká (a to ani v češtině ani v angličtině), ale vypadají stejně jako když si berete take-away kávu, ale jsou z keramiky a na více použití. Já piju dost veliké množství kávy, ale klasické termohrnky se mi vůbec nelíbí (i když zase mají výhodu, že je můžete dát do kabelky, tyto jsou otevřené). Tyto jsou pěkně elegantní a navíc si je ještě můžu koupit s jakýmkoliv potiskem chci. Nejradši bych měla něco extrémně roztomilého jako Hello Kitty, My little pony, cupcaky nebo něco princeznovského.

Stvořeni pro lásku

Dneska napíšu o svém snad úplně nejoblíbenějším filmu všech dob. Je to vcelku známý asijský film In the Mood for Love (česky Stvořeni pro lásku jako je v nadpisu). Natočil ho hongkongský režisér Wong Kar-Wai a jedná se o velmi neobvyklý milostný příběh. Paní Chan a pan Chow se se svými partnery nastěhují do vedlejších pokojů. Brzy na to ale zjistí, že jejich polovičky (které ve filmu nikdy nevidíme) spolu mají poměr. Tím mezi nimi vznikne velmi zvláštní vztah, který sice vyústí v  lásku, ale nikdy se nedočká fyzického ani citového naplnění a nakonec se rozejdou.

Film je velmi tichý a pomalý, plný vizuálně velmi krásných záběrů. Mezi hlavními protagonisty není nikdy nic naplno vyřčeno, celý jejich vztah probíhá pomocí náznaků. Ale na druhou stranu mezi nimi panuje zvláštní porozumění. Takové věci mám ráda - navenek panuje citová chladnost, ale vevnitř bublají emoce. Taky se mi líbí, jak si kameraman/režisér hraje s barvami a využívá zvláštní atmosféry Hong Kongu. Ve filmu hodně prší (mám slabost pro filmy, kde prší, je to trochu podivné, ale déšť je skvělý) a celé se to odehrává ve stísněných a tmavých uličkách a domech. 

A co je důležité, je v tomhle filmu dokonalá hudba. Složil ji Shigeru Umebayashi, který stojí za spoustou filmové hudby, kterou miluji. A bez ní by atmosféra v tomhle filmu byla ani ne poloviční.Tady je krátká ukázka z filmu, díky níž si můžete o něm udělat představu, aniž by vám prozradila něco důležitého z příběhu.