Lůno

Nedávno jsem viděla velmi zajímavý film, o kterém vám sem napíšu. Chystala jsem se na něj podívat už velmi dlouho a vůbec mě nezklama. Jedná se o film maďarského režiséra Benedeka Fliegaufa. K jeho tvorbě mám vcelku ambivalentní pocity. Považuji ho za velmi talentovaného, ale ne všechny jeho věci, co jsem viděla, se mi líbily. Dealer byl opravdu zajímavý film, měl atmosféru a dobře vystihl beznadějnost a vyprázdněnost drogového světa. Na druhou stranu byl poněkud zdlouhavý. Je to jen vítr se mi líbilo ještě více. Opět se mu povedlo krásně popsat prostředí, kde se film odehrává a jeho polodokumentaristický styl působil opravdu syrově a vyznění filmu mě emocionálně hodně zasáhlo. Naopak Mléčná dráha byla katastrofa. Ať si každý říká, co chce, tenhle experiment byl strašný. Naprostá pseudointelektuální masturbace. Po jeho shlédnutí jsem uvažovala nad tím, že na Benedeka zanevřu. Naštěstí jsem to neudělala a na Lůno se podívala (částečně taky protože Eva Green je jedna z mých nejmilovanějších hereček) a tenhle jeho film mě zaujal nejvíce.

Film se odehrává v blízké budoucnosti. Nejdříve se jedná o jednoduchý a roztomilý příběh dětské lásky mezi Rebeccou a Tommym, která je zničena odjezdem Rebeccy do Japonska. Ta se ale po letech vrací a dnes už dospělí lidé spolu mohou začít žít. Jenže Tommy umírá při autonehodě. Rebecca se ale rozhodně využít možnosti klonování a Tommyho "znovu porodit".

První bych zmínila fakt, že příběh se odehrává v nádherné přírodě. Připomíná mi to exteriéry v bergmanových filmech. Příroda ve filmi je studená, temná, ale krásná. Takové reálie mám nejradši. Taky se mi líbí, že ve filmu není mnoho dialogů, je řečeno jen to nejnutnější a ve většině případů mluví obraz. Taky mě překvapilo, že ačkoliv se jedná o poněkud kontroverzní téma, tak je odvykládáno citlivě, jemně a uvěřitelně. Rozhodně se jedná o jeden z nejzajímavějších filmů, jaké jsem v poslední době viděla.