Moje folková královna

Tak další článek. Sice bych se měla učit na hodně těžkou zkoušku, ale celý víkend mě rozčiluje podezření, že mám začínající zánět slepého střeva (což je moje největší noční můra). Teda ne že bych zvracela, měla horečku nebo šílenou bolest břicha, ale trochu mě pobolívá na špatném místě. Já jsem ale hrozný hypochondr a za poslední tři měsíce jsem si už "diagnostikovala" mononukléozu a rakovinu. Každopádně mě to znepokojuje, promáčkávám si neustále břicho a čtu všechny články o zánětu slepého střeva na internetu. Abych tolik nemusela myslet na svůj zdravotní stav, tak jsem se rozhodla, že napíšu o své další oblíbené zpěvačce. A tentokrát to kupodivu nebude nic asijského, ani to nebude žádný pop.
 Jedná se o izraelskou písničkářku Chavu Alberstein.

 

Narazilajsem na ni někdy před pěti lety a to tak, že jsem slyšela její písničku ve filmu Free Zone.  Ten film jsem viděla na Letní filmové škole a celý začíná dlouhou scénou, kde vidíme plačící Natalii Portman a k tomu hraje písnička Had Gadia, kterou nazpívala Chava. Celý ten film je docela fajn, sice má momenty, kdy sklouzává ke kýčovitosti a klišé, ale má i velmi silné a emotivní okamžiky. A jedným z nich je i ta úvodní scéna, hlavně i díky té písni. Je to variace na tradiční píseň Chad Gadya a v její úpravě se vztahuje k izraelsko-palestinským vztahům a svého času měla Chava kvůli této písni docela problémy. 

Chava se narodila v Polsku, ale s rodiči odešla do Izraele, když měla tři roky. Zpívá v hebrejštině, jidiš a v angličtině. Já mám nejradši její písně v hebrejštině, protože je to nádherný jazyk. Jidiš nemám vůbec ráda a angličtina je nuda. Nemůžu teda říct, že bych byla její úplně skalní fanynka, ale když mám náladu, tak jí dokážu poslouchat hodiny. Její písně mají hrozně zvláštní melancholickou náladu, ale zároveň jsou plné života. To se mi líbí. Moje nejoblíbenější je Secret Garden.