Druhá strana japonské noci

Dneska jsem se rozhodla napsat o svém dalším velmi oblíbeném fotografovi, kterého sleduji už velmi dlouho. Vlastně to byl vůbec první fotograf, jehož tvorbu jsem začala nějak systematičtěji pozorovat. Narazila jsem na něj úplně náhodou, když mi bylo asi šestnáct, na facebooku. Někdo z mých přátel sdílel fotky nahatých japonek válejících se na posteli v nějakém malém ošklivém pokoji. Celá ta fotka na mě působila jako by někdo náhodou vyblikl nějaké prostitutky v zaplivaném hotelu někde uprostřed Tokya. A mně se ty fotky hrozně líbily. Ani nevím čím. Působí tak znepokojivě a i trochu vulgárně. Ale ta atmosféra, která z nich čiší je úžasná (mám ji uloženou z FB, který rozmazává intimní partie :-D, originál se mi nepodařilo najít :-/ ).

Akif Hakan se věnuje například také módní fotografii a je v tomhle směru velmi úspěšný. To mě ale příliš nebaví. Více se mi už líbí jeho nezávislá práce,  ale stejně nejvíc miluji, když se věnuje asijské tématice. Tady tyhle jeho zvláštním způsobem znepokojující (nejenom) erotické fotky asiatek mě fascinují. Typické je pro ně, že všechny tam mají stejný bezduchý výraz a všechny působí spíše jako loutky. Přesto je  každá ta fotografie jiná. Tady je pár mých dalších oblíbených. Ale on má spousty fotografií, které miluji, takže výběr je spíše náhodný.