Dívka ze skříně je krásný polský film, který jsem viděla toto léto na filmovém festivalu Letní filmová škola v Uherském Hradišti (což je můj nejoblíbenější filmový festival ze všech a tento rok na něj pojedu už posedmé). A naprosto jsem si ho zamilovala a hned se zařadil mezi jeden z mých nejoblíbenějších filmů.
Je to příběh o mladém ajťákovi Jackovi, který žije na příšerném postkomunitickém sídlišti v bytě se svým autistickým bratrem Tonkem. Naproti v bytě bydlí Magda, která je extrémně asociální, pravidelně se pokouší o sebevraždy a většinu času tráví zhulená ve skříni, která představuje její imaginární svět. Jednoho dne nemá Jacek, kam dát svého bratra, tak přemluví Magdu, jestli by ho u sebe mohla nechat. A ti dva najednou zjistí, že jeho autistický a její asociální svět jsou velmi blízké a zahájí zvláštní ale silné přátelství.
Příběh je to velmi zvláštní. Na jednu stranu je hodně smutný, snový a melancholický, ale taky je hodně hřejivý, plný černého humoru a zvláštních postaviček. Krásně se režisérovi podařilo vykreslit vnitřní svět jak Magdy tak Tonka a vyšel z toho velmi křehký a lidský film. Já jsem si hodně oblíbila postavu Jacka, který bratra hrozně miluje a obětuje mu veškerý čas, zároveň je to ale velmi excentrická postava s opravdu svérázným smyslem pro humor. Taky mě zaujalo, že se jedná o debut a o to režiséra, který si říka Bodo Kox. Jsem zvědavá na jeho další tvorbu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.