Kouzlo opuštěných budov

Určitě jste si už všimli toho nového trendu, chodit do opuštěných budov a tam fotit. Tomuto koníčku už propadlo hodně lidí a já taky. Sice nemám žádného vhodného parťáka a sama se docela bojím, ale občas se odhodlám vydat se na průzkum. Nejvíce mě ale fascinují opuštěné místa, kde předtím někdo aktivně žil. Tím myslím, že mě moc neberou opuštěné továrny nebo kostely a tak, ale spíš domy, nemocnice, sanatoria a tak. A taky mě mnohem více baví fotografie interiérů. Tady jsou dvě sady mých oblíbených fotek z internetu, kde je vidět, co se mi na opuštěných místech nejvíc líbí.

Tohle  jsou fotky Hannah Frishberg z bývalé psychiatrické léčebny, která byla zavřena kvůli několika skandálům (brutální zahcázení s pacienty, zneužívání a podobně). Myslím, že snad na každého ty hrůzy z těch fotek úplně dýchají.

Další jsou fotky mého hodně oblíbeného fotografa Daniela Marbaixe, který se na fotky opuštěných domů specializuje a krásně z jeho fotek dýchá to, co na opuštěných domech tak miluji a to hlavně pozůstatky života. Místo, kde se už žádné lidské osudy neodehrávají, ale zůstavají tam pořád ještě ty minulé. A co se mi na jeho věch hlavně líbí, je to, že se hodně soustředí na detaily.

 

 

 

 A nakonec pár fotek od holandské fotografky Niki Feijin, na kteoru jsem narazila úplně náhodou, když jsem hledala fotky opuštěných budov a úplně jsem se do ní zamilovala. Její fotky jsou vcelku podobné fotkáma Daniela Marbaixe, taky působí tak silně stylizovaně, ale jsou takové temnější a podle mě se více pohybují už na hranici kýče.